Patrik Kulich rozhovor

[rozhovor] Do výšek a hlubin krajiny i duše

Patrik si získal mou pozornost svými náladovými fotkami plné temné zeleně. Proto jsme spolu zapátrali v tom, co pro něj fotografie dnes znamená, jak do ní přenáší sám sebe a že ještě před pár lety by ho ani nenapadlo, že by to někdy mohl být důvod, který v něm probouzí touhu po dobrodružství a zároveň přinese uspokojení z aktuálního naplňování životního smyslu.
Začínal se zrcadlovkou, pak fotil zhruba 4 roky výhradně mobilem a před pár dny se znovu přesunul k větší technice. Bez ohledu na nástroj v ruce však jeho vnímání fotografie zůstává stejné…

PATRIKU, VEZMI NÁS NA CHVILKU DO SVÉHO SVĚTA.

Ještě než se ponoříme tak hluboko, asi bych měl říct, kdo jsem 🙂 Patrik Kulich, 22 let, narozen v Mladé Boleslavi. To by k formalitám nejspíš stačilo, ne? 🙂

Patrik Kulich

V dětství jsem si docela užil – jako novorozeně jsem jako jeden z prvních v ČR prodělal operaci srdce, pak si užil dost psychické i fyzické šikany, začal se do sebe čím dál tím víc uzavírat, až jsem nebyl schopný s nikým mluvit. Ani v práci, ani v rodině. Měl jsem pocit, že jsem pro svět zbytečný. Až se moje úzkost a deprese projevila i fyzicky formou tiku v hlavě, začal jsem to řešit s odborníky.

Moje přirozená povaha introverta tomu všemu příliš nepomohla… Neznamená to, že by introverti nedokázali komunikovat s okolím, ale většina z nás, introvertů,  žije uzavřená skrze své pocity. Sami se sebou. A tak nastoupila moje “terapie” formou cestování, focení a hudby. Když cestuji a fotím, zbytečný si nepřipadám a je mi mnohem lépe.

Mým životním snem je být digitálním nomádem, procestovat a profotit co největší kus světa.

CO PRO TEBE DNES FOCENÍ ZNAMENÁ?

Mám ho velmi úzce spojené právě s cestováním, protože to mě dohromady naplňuje. Vyrazit za dobrodružstvím a zažít ho po svém. Poznat a zachytit pro mě nová místa svým vlastním způsobem, přivézt si domů fotky, které mi ty prožitky budou kdykoli znovu připomínat, to mi dává smysl. A tak se snažím cestování a focení věnovat všechen svůj volný čas.

Patrik Kulich 1

Nejvíc mě baví to, že člověk dokáže fotografií a následnou postprodukcí vyjádřit své pocity. Co zrovna cítím nebo prožívám. Lidé většinou sami i beze slov poznají, co tím chci říci. A nebo si to vezmou po svém, ale většinou mám na to ohlasy takové, které i pro mne samotného ta fotografie představuje.

TVÁ CESTA K FOCENÍ BYLA TROCHU KLIKATÁ. KUDY VEDLA?

To je pravda. Kdyby mi před lety někdo řekl, že dnes mě bude focení tolik bavit a naplňovat, nevěřícně bych se smál. I když je ta má cesta k fotografii klikatá, spojuje ji kreativita, která se v ní v různých obměnách promítá.

Na základní škole mě spolužák přivedl k webdesignu. Nadchl jsem se a vypracoval tak, že jsem kromě školy a webů nedělal skoro nic jiného. Jen toho bylo moc, a tak mě opustila chuť i kreativita pro tenhle obor a já toho nechal. Dalším krokem na cestě, který proběhl ještě když jsem se webům věnoval, byla kamarádka ze Švýcarska, která mě požádala, abych jí upravil její digitální fotografii, když dle jejích slov “dělám ten design”. Nedokázal jsem jí vysvětlit, že sice ano, ale v něčem jiném, a tak jsem výzvu přijal a fotku upravil, jak nejlépe jsem dokázal. Ona byla nadšená a já jsem poznal, že úprava fotek je něco, co mě zajímá. Následný krok k focení byl asi nejnečekanější 🙂

CO TEDY BYLO TÍM POSLEDNÍM STŘÍPKEM DO ZAČÁTKU TVÉ CESTY FOTOGRAFA?

Když se na to zpětně dívám, ono to šlo všechno ruku v ruce, ale ten zlomový moment nastal, když nás taťka chtěl vzít na výlet na Ještěd. Já jsem nechtěl, protože jsem měl moc práce s weby, ale prostě jsem musel.
Jak jsem byl tím výšlapem na Ještěd znuděný, zkusil jsem svým tehdejším mobilem vyfotit sluníčko mezi stromy a následně jsem fotku upravil v aplikaci VSCO. Když jsem viděl výsledek, došlo mi, že přesně tohle jsem vždycky s fotkou chtěl udělat! Upravit jí tak, aby vypadala k světu. V tu chvíli jsem se do fotografie a následné postprodukce zamiloval.

Jakmile jsem tohle poznal, bylo to rychlé. Ještě tentýž rok jsem k Vánocům dostal svůj první foťák, na kterém jsem se začínal učit fotit. Došel jsem do bodu, kdy už mi ale nestačila jen zahrada a blízké okolí.

A tak s řidičákem přišly konečně i výlety, kde jsem střídavě fotil foťákem, ale hodně i mobilem právě ve chvílích, kdy foťák nebyl po ruce. Ne vždycky mě bavilo tahat ho s sebou – přeci jen ten rozdíl ve váze je značný. V tu dobu byl můj mobil pro mé účely i technicky zdatnější, tak jsem zhruba 4 roky fotil jen mobilem a foťák prodal.

TVÉ FOTKY EVOKUJÍ VELMI KONZISTENTNÍ POCIT, JAK TO DĚLÁŠ?

Moc mi nezaléží na vnějších podmínkách. Občas mám rád když prší a nemůžu se toho focení v dešti nabažit a občas bych ten déšť proklínal.
Co ale fotky většinou spojuje už na místě jejich pořízení je to, že pro mě jako introverta, co se snaží většinu těch momentů prožít skrze sebe a s nikým své pocity moc nesdílet, je pro mě lepší, když kolem nikdo není a já si tak můžu vychutnat a prožít to ticho po svém.
Navíc je to pak ten proces následné úpravy, skrze kterou také předávám to, jak jsem se cítil.

Patrik Kulich 2

NEODMYSLITELNĚ K TVÉ TVORBĚ PATŘÍ PŘÍRODA. KDE SBÍRÁŠ INSPIRACI NA MÍSTA, KAM VYRAZÍŠ?

Snažil jsem se najít zajímavá místa online, ale nebyl jsem spokojený, protože se moje představy nepotkávaly s realitou. Pak jsem se uchýlil k Instagramu, kde je taková pro mě inspirativní místa snazší najít.

Člověk si na jednu stranu řekne, proč bych měl jezdit někam, odkud už fotky jsou. Ale když si uvědomím, že sice fotím to samé místo jako už někdo přede mnou, ale můžu ho vlastně vyfotit úplně jinak – z jiného místa, nebo z jiného pohledu – žene mě to kupředu.

Hledám si vždy něco, co tu mou fotografii zvýrazní a udělá ji zajímavější. Jako třeba když zahrnu do fotky mech na zemi k chatce, o kterou mi ve výsledku jde nejvíc.
Takové maličkosti dělají fotky výjimečné a jedinečné. A když se k tomu přidá vlastní postprodukce, už je to pak něco, co lidi vlastně nadchne. I když je to stejné místo, které už možná viděli online tisíckrát.

NĚKDY TVÉ FOTKY NEVYPADAJÍ ÚPLNĚ BEZPEČNĚ. JAK TO S NIMI JE?

Patrik Kulich 3

Souvisí to s tím unikátním rozpoložením a mým úhlem pohledu. Často jsem na místech a v pozicích, do kterých by se jiní nestavěli – na okraji skály apod. Když tohle podnikám, tak nemám strach, protože mě pohání ta myšlenka, že dělám, co mě baví a že tu k něčemu jsem. Ale jsou i dny kdy si večer v posteli před spaním říkám, jestli je fakt normální, že lezu na kraj skály, kde si sednu, nohy mi visí dolů a jsem jen krůček od smrti.
Svému okolí říkám, že to, co dělám, je bezpečné, ale to proto, že to tak cítím já. Kdybych se na to ale měl podívat třeba z pohledu svých rodičů, tak mám strach, že právě stačí jeden špatnej krok a je konec všeho.

JAK MOC TEDY PLÁNUJEŠ SVÉ CESTY?

Vlastně se snažím je až tolik neplánovat, protože když to člověk tolik neřeší a jede tzv. na blind, tak mi přijde, že pak když se vrací, má z toho lepší vnitřní pocit, víc ho to poté táhne za dalším dobrodružstvím.

Mnohdy to ale u mě záleží na tom, jestli se mi bude chtít brzo vstávat a stihnout třeba východ slunce, nebo jestli si radši o hodinku přispím a vstanu až později 🙂

Pak jsou tu ale ty větší cesty do míst, které bych rád navštívil. Ty samozřejmě jako celek plánuji dopředu. Jako například můj letošní letní trip do Švýcarska. Těším se na Furka Pass i hotel Belvedere a chci je vyfotit ze svého vlastního úhlu pohledu. Stejně tak snad brzy vyrazíme s kamarádem na dobrodružství do Severní Ameriky – půjčit si auto a poznat krásy hlavně národních parků nejen z fotek, které člověk zná prozatím jen z Instagramu.

To jsou ale plány větší, ve kterých se pak stejně den co den promítá to, že je to víc o momentálním rozpoložení.

A TVÉ PLÁNY S FOCENÍM DO BUDOUCNA?

Před pár dny jsem si pořídil nový foťák. Díky tomu základu, který mi dala mobilní fotografie, jsem si rozšířil obzory tak, že jsem se potřeboval posunout zase o kus dál.

Neznamená to, že by mobilní telefon v mé tvorbě ztratil místo. Vím, že mnohdy budu mít u sebe právě jen mobil, abych zachytil pocit, místo a okamžik, který chci předat. Ať už budu na cestách kdekoli s čímkoli, mobil tam se mnou stejně bude vždy 🙂

Patriku, díky za příjemný rozhovor a vhled do hlubin Tvého focení a těším se na Tvé další fotky, nejen na ty mobilní, na Tvém Instagramu 🙂

Mým cílem je podpořit ve vás kreativního ducha a nadšení z vašich výsledných fotek. Miluji jednoduchou fotografii černobílého světa, kterou najdete na mém Instagramu @life_in_streets

ZLEPŠETE SVÉ FOCENÍ NA PRAKTICKÉM WORKSHOPU

POSLEDNÍ VOLNÝ JARNÍ TERMÍN!

Komentáře
  • Nejnovější příspěvky
  • SPOJME SE NA FACEBOOKU
  • Instagram Feed
    Something is wrong.
    Instagram token error.
  • Rubriky